Frost Tears: Nine Chapters

gothic/symphonic metal, Taiwan, 2014, Magmun Music

FOR ENGLISH VERSION SCROLL TO THE BOTTOM OF THE PAGE

Zatímco evropská scéna se opájí adorací Simone Simons a Floor Jansen, na druhé straně planety víceméně v tichosti klíčí často nečekané perly. Mezi ně patří kapela Frost Tears, která vznikla v roce 2010 a v roce 2014 vydala dlouhohrající desku "Nine Chapters". Při poslechu této desky se po prvotním rozčarování nad tím, že slyšíte jen další kopii holandských a skandinávských velmistrů oboru dočkáte pořádných překvapení, a to hned několika.

"Nine Chapters" vyšlo v podobě nádherného dvoudiskového digipacku (druhé CD obsahuje čtyři bonusy, bohužel jen remixy skladeb z prvního CD), s pro Evropana velmi exotickou grafikou, která má až dětinské kouzlo. Deska je rozdělena do tří okruhů "Health", "Emotions" a "Death", které ale nejsou pro poslech nijak zásadní.

Orchestrální intro přejde plynule v první skladbu "Through The Edge", která kromě zajímavě zaranžovaného sboru v úvodu ničím nepřekvapí. Symfonický metal s power-metalově rozmáchlým zvukem a sopránem zpěvačky Melody Wang bloumá ve středním tempu a nenaznačuje, že by se v  desce měl skrývat nějaký výraznější potenciál, poprvé se tu ale projeví velmi nápaditě zahrané bicí, které občas trochu "uklouznou" do progrockového beatu.

I druhá skladba "Drinking" je jen zahřívací kolo, sice nabízí daleko dravější tempo a nightwishovsky košaté klavírní vyhrávky, kolem třetí minuty skladby ale začne vystrkovat růžky originalita kapely. Následující lyrická "The Rouge" neurazí ani nenadchne, z mého pohledu je to zařazení této skladby do třetiny desky producentský přešlap.

Následující "Barren Land" však nabídne první překvapení. Sympaticky se valící skladba se zadoomanou náladou nabídne v půlce nečekaný vstup mužského growlu, který písničku rozetne ve dví a vzbudí zvědavost, co přijde dál... A ono to přijde, vstup následující "Silent Trial" je meloblackový výplach s havraním skřehotem, který vzápětí vystřídá čistý mužský zpěv se ženským ve zdařile gradovaném duetu a po zhruba minutě a půl už jsem jen překvapeně hltal chaotické přechody z black metalu přes gothic do progresivního rock/metalu gradující do pěvecky velmi silného finále. "Silent Trial" je prvním vrcholem tohoto alba.

Zběsilá jízda pokračuje ve skladbě "Flames of War", která už se gothic metalu vymyká zcela, míchá prvky asijské hudby, black metalu a smyčcové podklady a koření je místy pro Evropana bizarním pěveckým projevem. Následující dvě skladby zase posluchače trochu uhoupají, závěrečná téměř osmiminutová "Reborn" je ale přesvědčivým shrnutím celé desky a všech vlivů, které do ní dokázali autoři vměstnat.

Z mnoha důvodů představuje deska "Nine Chapters" metalovou exotiku, která čerpá z evropské scény, nestydí se za to a dokáže si vybudovat svou vlastní tvář. Zároveń si nelámu hlavu se žánrovou čistotou, hraje si, experimentuje, fůzuje a zjevně jí to baví. A já se bavil také!

ENGLISH VERSION

While the European female fronted metal scene has deliriously adored its superstars Simone Simmons, Floor Jansen and others, unexpected jewels are awaiting its acclaim on the other side of the planet. Frost Tears belongs among them. The band started out in Taiwan in 2010 and after two EPs that had been released in 2011 and 2012 respectively, Frost Tears produced an album titled „Nine Chapters“ in August 2014.

 „Nine Chapters“ was released in the form of a two-disc digipack (the other CD contains 4 bonuses that are merely remixes of the album tracks, and three video), with graphical design very exotic for a European listener, witch is, as I have to admit, almost childishly appealing. The album is divided into three parts „Health“, „Emotions“ and „Death“ that, as for the listening experience is concerned, carry very little significance because of the language barrier.

An orchestral intro smoothly transitions into the first track „Through The Edge“, which does not bring up anything surprising, maybe apart from skillfully arranged choirs. Symphonic metal, with power-metalesque mighty sound and operatic vocals of Melody Wang, the lead sinter, wanders within middle-paced genre standards and do not hint any signs of potential, however, this is the first song to reveal the drummer’s skills in several prog-rock „slips“.

Even the following song „Drinking“ is still just a warm-up for what is about to come. It presents a bit faster tempo and opulent piano solos in Nightwish fashion and lets the listener wait until about the third minute when a sudden demonstration of the band‘s  unique songwriting pops out from the blue sky. The following lyrical „The Rouge“ sticks to the ground rules of the genre and thus becomes rather meaningless to listen to in the whole length.

 „Barren Land“ comes next and brings forward the first real surprise. Heavy riff that rolls forward in rather doomy style is, all of the sudden, joined in by a male growling vocal that splits the song in half and raises expectations to hear what cones next… And there it comes, „Silent Trial“ is a melodic black metal blast with ravenic vocals which take turns with clean male and female duet with a fantastic tension that keeps on rising through seemingly chaotic leaps from black metal to progressive rock/metal to gothic, all of which escalate into a grand finale with astonishing vocal performances. „Silent Trail“ is indeed the first highlight of the album.

Heavy metal frenzy doesn‘t stop here, „Flames Of War“ is a composition that stands out of the gothic metal genre barriers with its blend of traditional Chinese opera, black metal and string orchestra, spiced by unconventional vocal performance.

The following two tracks are nothing but a bridge to the final eight-minute track „Reborn“, which is a convincing conclusion to the recording and sums up all the elements the band used in the previous songs into the second highlight of the recording.

For many reasons, „Nine Chapters“ represents the (in Europe) undiscovered and exotic Asian scene ,which draws inspiration from the European godfathers/mothers of gothic metal, does it with grace and is talented and skilled enough to stand of the crowd with their own creativity. An indisputable perk of this album is the way the band experiments with genre purity, shatters it into pieces and fuses them in their own blender. And I enjoyed it with them.

https://www.facebook.com/frosttears